Serendipity je anglické slovo, které znamená "šťastnou náhodu" nebo také "dárky spadlé z nebes". Popisuje situaci, kdy díky šťastné náhodě učiníme velký objev, štěstí, které se prostě jen tak přihodí. Jde o jev, při jehož výskytu se náhle propojí cílené poznávání s nečekanou náhodou. Serendipity přijde tehdy, když vědomě či podvědomě, cosi hledáte a víte o tom dost na to, abyste mohli okamžitě jednat ve chvíli, když to cosi najdete.

Štěstí přeje připraveným.

Mnoho efektů o kterých následně píši, ať vypadají sebevíc plánované, bylo dílem šťastné souhry okolností. V průběhu tvorby naší zahrady vznikala předem neplánovaná a neopakovatelná zákoutí a průhledy, stejně jako velké množství dílčích detailů. Stačilo zapojit citlivost, uplatnit schopnost a vůli přizpůsobit plánované kroky aktuální situaci.

Pokud jsou "náhody", spojené s výběrem a tvorbou naší zahrady, dílem andělů, kteří určují a chrání naše cesty, pak jim patří náš velký dík za to, že nám pomáhají v našem snažení. Občas, když po práci na naší zahradě odpočíváme a vše kolem utichne, slýcháme nad našimi hlavami důkaz jejich přítomnosti - tichý šelest jejich křídel.

"Inspirační zdroje a tvůrčí vzory" 

Botanická zahrada Malešice - odkaz

Vyrostl jsem v zahradnickém učilišti. Už jako malý kluk jsem obdivoval krásy přírody a kouzla, která zkušení zahradničtí mistři dokázali předávat dalším generacím. Řízkování, roubování, očkování růží, latinské názvy... Nikdy nezapomenu na vůni vazárny v období před vánočními svátky. Od svého raného dětství do dospělosti jsem prožíval strhující podívanou na opakující se cyklus jarního probouzení, letních všudypřítomných květů, podzimní palety barev šustícího spadaného listí a zimního tichého spánku. Trávil jsem své dětství ve sklenících, alpiniích, školkách, polích růží a cibulovin, toulkami po rozlehlém parku, kterým protéká potok do rybníka pod zámečkem s ostrůvkem, smutečními vrbami a labutěmi.

Tenkrát jsem si pramálo uvědomoval, jak silně mě to nádherné prostředí v budoucnu ovlivní.

Můj táta.

On to byl, s kým jsem konzultoval naší volbu zpustlou zahradu koupit. Neváhal. Jeho "to je ono, to ber" bylo pro konečnou volbu rozhodující.

Vždy jsem svého tátu obdivoval a vždy ho obdivovat budu. Celé dny neúnavně hrbícího svá záda pod tíhou všech těžkých zahradnických prací nic nedbajíc vrtochů počasí, aby se pak v kříži narovnal a dlouze se zahleděl do okolní krajiny a spojil ji tím svým pohledem v jeden celek se zahradou, které se právě věnoval. Nezapomenu na jeho ráznou ruku při zmlazování zanedbaných starých stromů, aby razantním zákrokem dal prostor novým plodícím letorostům. Na jeho umění ve správnou dobu přesně seříznout a přiložit větvičky roubů, aby zušlechtily obyčejnou planou podnož. Mně to stále připadá jako zázrak, on to bral jako naprostou samozřejmost.

I on se pravděpodobně inspiroval u svého táty. Uvědomuji si, že když jsme jeli za mým dědou do Podlusk u Roudnice nad Labem, jen málokdy jsme ho zastihli jinde než na zahradě. Buď sel, sázel, okopával, sklízel nebo zpracovával úrodu - výsledky své usilovné práce.

Cením si, že nás můj táta nechal při tvorbě naší zahrady samostatně procházet vlastní cestou poznání. Věděl, že poučení z vlastních chyb je nejtrvalejší. Ač pln letitých praktických zkušeností, nechal nám volný prostor a respektoval naše vlastní plány a rozhodnutí.

Kdokoliv se mě tedy budete ptát, proč to všechno na naší zahradě vlastně dělám, ať se nediví mé odpovědi - "Nemůžu jinak, mám to proste v krvi".

Při rozhodnutí vybudovat náš nový domov jsme si ujasnili a sladili priority. Ačkoliv máme slabost pro vše co dýchá historií, tak jsme od původního záměru zrekonstruovat nějakou zříceninu upustili a rozhodli se, že náš dům musí splňovat potřebné nároky dnešní doby, ať už dispoziční nebo technické - jednoduše řečeno, musí být nový. Byli jsme si plně vědomi skutečnosti, že se stavbou domu se většinou váže velké riziko, že náklady na nově postavený dům překročí původně plánovanou investici a náklady na založení zahrady se díky tomu značně omezují. Současný trend maximálního využití stavební parcely pro vybudování obytného prostoru příliš místa pro zahradu bohužel neponechává. Vhodně situované pozemky jsou extrémně drahé, a prostor kolem domu pro založení zahrady se tak většinou ocitá až na druhém místě, leckdy i zcela na pokraji zájmu. Nový dům postavíte za rok, naopak zahrada se vzrostlými stromy vzniká po dlouhá desetiletí. Nespokojili jsme se s myšlenkou na nový dům, naším snem byl domov s prostornou vzrostlou zahradou. Začali jsme tedy s hledáním staré zahrady s prostorem pro postavení nového domu. Úkol vpravdě nelehký.

Než došlo k finálnímu rozhodnutí zahradu koupit stával jsem se stařičkým otlučeným kompasem po svém dědovi na místě budoucí terasy a čekal až se objeví vycházející slunce. Sledoval hru světla a stínů. Představoval si, jak bude nízká sluneční dráha kreslit dlouhé stíny při krátkých zimních dnech a jak vysoko vystoupá sluneční kotouč na nejvyšším bodě své dráhy při letním slunovratu.

Přerostlá, zanedbaná, nedoceněná zahrada v nás od prvních momentů roznítila plamínky snění. Bez váhání jsme se rozhodli využít jedinečnost jejího stáří, tvaru a polohy.

Orientace pozemku je naprosto optimální. Hlavni okna domu směrem na jihovýchod přinášejí úchvatnou podívanou na ranní svítání, které nám dodává energii v době kdy se všichni chystáme vstoupit do nového dne. Vzrostlé tromy a kamenné zdi stodoly a garáže mění letní žhavé odpolení sluneční paprsky na příjemný chladný stín. Nejostřejší polední slunce není v přímé pohledové ose z domu a nedráždí tak oči svými odlesky od vodní hladiny. Nízko položené zapadající slunce sytí svým zlatým světlem košaté koruny našich bříz a krajinu s protáhlými kopci protkanou liniemi porostů keřů a stromů ve výhledu hlavních pohledových os. Odrazy měsíce se tříští v drobných vlnkách za tmavou siluetou staré vrby a při úplňku svým tajemným stříbrným světlem prosvětlují celý obývací pokoj a ložnici.

Na otevřeném vyvýšeném místě, jako je to naše, je nutno počítat se silnějším větrem než v chráněné poloze uvnitř vesnice. Výhodou je stálý příliv čerstvého vzduchu a letní chladivý vánek. Téměř neustálé proudění vzduchu eliminuje výskyt obtížného létajícího hmyzu a zimních inverzí.

Zahrada je tvořena měkce zvlněným terénem. Směrem od domu se terén svažuje k rybníčku a za ním se zvedá směrem do místa s dalekým výhledem do okolní krajiny. Od nejbližší zástavby v bezprostřední blízkosti parcely je zahrada v hlavní pohledové ose opticky oddělená přes 2 metry vysokým valem. Tento val je osázen jen nízkými keři a svým otevřením do okolní krajiny zmírňuje faktickou hranici parcely.

Svažující se pozemek směrem od domu je obvykle vnímán negativně. Pohled na svah zahradu opticky zmenšuje. V našem případě, kdy se za rybníčkem pozemek opět přirozeně zvedá do protisvahu s kamennými terasami na které je krásný pohled přes rybníček, jej vnímáme jako velkou výhodu.

Dům je tvarově řešen tak, aby v maximální míře využil proluku mezi původními užitkovými kamennými stavbami, stodolou a chlévem. Aby je doplňoval a nebyl rušivým prvkem. Aby s nimi tvořil jednotný harmonický celek ve tvaru L, který kryje prostor před domem od severu a před převážně západním větrem.

K návštěvě zahrady vábí volný průhled od vstupní branky skrz průchod mezi domem a garáží, původním chlévem.

Předzahrádka je prostor, který upravujeme v souladu s právě probíhající sezónou. Větve převislé vrby s kraslicemi, chryzantémy s dýněmi nebo vánočně nazdobený smrk spouští intenzivní emoce spojené s aktuální sezónou u všech kolemjdoucích.

Barva fasády odpovídá šedým odstínům žulovým kamenů použitých na stavbu kamenné opěrné zídky u rybníčku. Sklon a barva střechy je v souladu se střechami původní kamenné stodoly a chléva.

Dům s přilehlými budovami je postaven na nejvyšším místě parcely z něhož se otvírají nejkrásnější pohledy do blízkého i dalekého okolí. Průčelí domu je osazeno širokými okny v přízemi i v nadzemním podlaží.

Okno v přízemí, z místnosti spojující funkci obývacího pokoje, jídelny a kuchyně, nám dovoluje užívat radost z naší zahrady v každé roční době, stejně jako shodně orientované okno z ložnice. Oceňujeme to nejen v zimě a za deštivého počasí, kdy je to vítaná možnost kontaktu se zahradou, ale i v letních měsících v nočních hodinách kdy se zahrada halí do tajuplných kontur a stínů vrhaných měsíčním světlem. Dlouhé optické osy z hlavní obývací místnosti v přízemí a z ložnice v patře umožňují čerpat z krás zahrady i za nepříznivých povětrnostních podmínek. Zároveň není žádoucí, aby z jednoho místa bylo možno přehlédnout celou zahradu. Je zachováno určité napětí, které v nás vyvolává chuť jít do zahrady objevovat její skrytá zákoutí v každém ročním období.

Hlavní optická osa vede z širokých oken domu směrem do otevřeného prostoru okolní nádherné kopcovité krajiny lesů za Štiřínem. Falešná perspektiva cesty je docílena jejím postupným zužováním a zatočením za dominantní ztrouchnivělý kmen staré vrby. Pro zvýraznění vlivu perspektivy bylo třeba zvolit jednolitou strukturu plochy, proto je osetá trávníkem.

Průhled přes trávníkovou plochu vede pozornost do stínem oděného nejzazšího místa zahrady. Zdá se, že o co více je výhled zakryt, o to více pozornosti přitahuje a láká k prozkoumání odlehlé části zahrady.

Průnikem hlavních pohledových os a tím pádem těžištěm naší zahrady je rybníček, zmnožující svým zrcadlením okolní obrazy na vodní hladině a tak zvětšující prostor.

Mohl by vzniknout názor, že s vysokými stromy se bude zdát zahrada menší než ve skutečnosti je, že vysoký vertikální vzrostlý porost bude opticky ubírat prostor. Naše zahrada je však živoucím důkazem že při vhodně zvolených dlouhých pohledových osách je tomu právě naopak.

Základní koncepce zahrady

Zásahům spojeným se založení její stávající podoby předcházelo vytvoření jejího budoucího plánu. Důsledné plánování, kdy se zdánlivě nic nenechává náhodě. Vytyčení hlavních a vedlejších pohledových os. Umístění míst k odpočinku podle jejich orientace. Rozhodnutí ohledně zachování nebo eliminaci stávajících ovocných stromů. Vše bylo potřeba před realizací plánovat s rozmyslem, kvapná rozhodnutí mají dlouhodobý efekt nebo stojí zbytečně vynaložené úsilí.

Základní koncepcí naší zahrady bylo zachování jejího neformálního, volného, nepravidelného, přírodního stylu. Eliminace strohých tvarů, zvlněná modelace cest a vytvoření prostoru pro romantickou rozvolněnost.

Záměrem bylo vytvoření zahrady s především obytnou funkcí, možnost užívat její krásy jak s odstupem, tak z bezprostřední blízkosti.

Zahrada je sama o sobě rozlehlá (3.300 m2). K jejímu optickému zvětšení jsme navíc využili protáhlého tvaru jejího vzdálenějšího konce vytvořením perspektivy cesty, která vytváří nutkání prozkoumat, co neznámého se skrývá za stromy a keři.

Jednotlivé části zahrady díky své kompozici a umístění lákají k různorodému využití.  

Stromy a keře

Při zahradních úpravách bylo naším záměrem v maximální možné míře využít bohatství a kompozici letitých vzrostlých stromů a keřů vysazených v nepravidelných skupinách. Na místě byl citlivý a odpovědný přístup, abychom s minimálními zásahy dosáhli jejich pohledového zvýraznění a doplnění zahrady o okolní krajinné prvky.

Vzrostlá zahrada hned od počátku přinesla vyvážený poměr mezi neživými prvky a osázením. Prvky se strohým vzhledem, jako jsou kamenné opěrné zídky, působí v nově založené zahradě po mnoho let rušivě dominantně.

ˇŠiroký val hustých keřů podél hranice pozemku nás chrání před nechtěnými pohledy zvenčí, proti hluku a větru.

Přes všechnu ohleduplnost ke stávajícímu porostu jsme se však určitým zásahům a probírkám nevyhnuli. Tak už to po dlouhodobém zanedbání údržby zahrady a s příchodem nové koncepce bývá.

Pokácením cypřiše a tůje ve svahu u domu, které omezovaly výhled z domu, a několika jeřabin vznikl nový působivý výhled z domu do okolní krajiny rámovaný z obou stran bílými kmeny bříz. "Okno" naší zahrady. Tímto zásahem jsme zároveň dosáhli odkrytí pohledu na červenolistý javor a zvýraznění dominance staré vrby s lišejníkem obrostlým vykotlaným kmenem, díky kterému si uvědomujeme běh let a pomíjivost našeho bytí.

Proschlé třešně v odlehlé špičce pozemku jsme pokáceli a zlepšili tak podmínky pro růst, do té doby utiskovanému, dubu, aby tak v následujících desetiletích dostal prostor pro vytvoření mohutné rozložité koruny.

Stará hrušeň měla sice krásnou stavbu koruny, ale bohužel jí bylo nutno odstranit, protože byla letní nositelkou výtrusů rzi hrušňové, která každé jaro dusila větvičky okolních jalovců.

Jediným ovocným stromem na naší zahradě zůstala zdravá třešeň. V jejím stínu odpočívají dnes naši pejsci Bianka a Enuška. V zimě z ní řežeme barborky, na jaře si pod jejími rozkvetlými větvemi dáváme první květnové políbení, v létě přilétají houfy špačků aby sklidily sladkou úrodu.

Klenba korun vzrostlých stromů poskytuje chladný stín (příjemnější než slunečník, nebo markýza). Je ideálním místem ke spočinutí, pokud nechcete sedět na prudkém slunci a máte rádi slunná místa kolem sebe. Na trávníku tvoří neustále měnící se hru světla a stínů. Listy a hladina rybníčků udržují příjemnou vzdušnou vlhkost. Jenný šustot listí vytváří dojem úplného odloučení od okolního rušného světa. Koncepce osázení je volena tak, aby vyzněla barevné škála podzimních barev, kombinace opadavých a stálezelených rostlin a vyzněly působivé siluety v době, kdy listí opadá.

Stromy poskytují ochranu ptákům. Pravidelně v ptačích budkách nebo ve volných hnízdech vyvádějí své mladé sýkorky, rehci, špačci, drozdi, kosi, brhlíci, poštolky, straky, hrdličky a kachny. Každoročně se k nám v dubnu vrací doupňáci, kteří si bezostyšně staví své hnízdo přímo na parapetu okna do ložnice. Do našeho rybníčku přilétají lovit pestrobarevní ledňáčci a elegantní volavky. Zahrada s vodními plochami je oázou, ze které zní do daleka veselé štěbetání.

Trávník

Vykácením jabloňového sadu, celkem čtrnácti stromů, jsme vytvořili volné osluněné prostranství trávníkové plochy. Vznikla tak neutrální plocha potřebná pro vytvoření kontrastu s okolním hustým osázením. Klidná jednolitá plocha trávníku zvýrazňuje tvary jednotlivých rostlin v jejím sousedství a nabízí dlouhý průhled z terasy směrem do vzdálené části zahrady. Na trávníku tak v průběhu dne můžeme sledovat úchvatnou hru stínů měnících své tvary podle nebeské dráhy slunečního kotouče. V zahradě trávník zastupuje "podlahu", pevnou půdu pod nohama. Nejsme nároční na dokonalý vzhled trávníku. Cílem není mít trávník připomínající desku kulečníkového stolu se zvláště vybraným druhovým složením trav, který se musí pravidelně provzdušňovat a sekat dvakrát za týden. Cílem je pochozí plocha svou jednolitou strukturou zvýrazňujcí přilehlé kompozice. Nenecháváme si kazit radost z procházek zasněženou zahradou jen proto že si budete vyčítat polámání zmrzlých lístků trávníku.

Kameny, suché opěrné zídky

Naše zahrada se nám, sama o sobě, stala bohatým zdrojem místních žulových kamenů. Čerpali jsme z rozvalin původních opěrných zídek, stejně jako z poslední dochované zdi původního staveni, která musela ustoupit obvodovému zdivu novému domu. Díky jejich velkému množství se nám podařilo vybudovat mnoho opěrných zídek zvýrazňujících výškovou členitost pozemku. Kameny jsou kladeny na sucho se spárami oživenými výsadbou a výsevem vhodných rostlin. Byli jsme si vědomi toho, že v každém prípadě se bude jednat o umělý zásah do daného prostředí. Naším záměrem proto nebyla snaha o vytvoření tradiční skalky imitující přírodní scenerii, nesnažili jsme se napodobit nebo kopírovat přírodu. Chtěli jsme přiznat, že to vše je záměrně a uměle vytvořeno. Do přirozeného svahu jsme osadili kamenné terasy s vodorovnými plochami v různých výškových úrovních. Takto koncipované členění více zdůrazňuje svažitost terénu než kdybychom vytvořili pozvolnou kamennou skalku, která by z nadhledu z oken ložnice vyzněla jako téměř plochá. Esovitý tvar zidek se opakuje v pravidelném rytmu ve třech výškových úrovních mezi nejvyšším bodem zahrady ve výhledu a nejnižším bodem rybníčka. Syté světlo zapadajícího slunce odrážející se na kamenných terasách působí neopakovatelně.

Svislé plochy kamenných zídek vyzní ve své plné kráse, jakmile vodorovné plochy teras a okolního trávníku pokryje sněhový příkrov. Jednolitá bílá plocha eliminuje rušivé vlivy výsadby a nechá vyniknout struktuře kamene.

Přirozené výškové členění umožnilo zakomponování kamenných schodů.

Cesty

Jednotná šíře cest a schodů je 1,5 metru aby i po poté co jejich okraje zarostou trvalkami byly stále pohodlně průchozí. Při návrhu bylo důležité aby do kterékoliv části zahrady byl snadný bezbariérový přístup. At už z důvodu snadné dostupnosti zahradní techniky tak pro případnou možnost užívání zahrady osobami se sníženou pohyblivostí. Cesty bez omezujících překážek oceňují i děti jezdící na kolech. Na cestě z trávníkové plochy k lavičce ve výhledu jsou sice umístěny kamenné schody, ale na toto místo zároveň vede pohodlná pozvolně stoupající cesta podél zadního plotu. Cesty se nepravidelně vinou v měkkých liniích a volně navazují na trávníkové plochy.

Trasy cest jsou členěné do tří výškových hladin, je tak podporována pestrost vjemů z různých úhlů pohledu.

Místa k odpočinku

Na zahradě je potřeba udělat hodně práce. Aby skýtala i radostné chvilky odpočinku, vybudovali jsme nespočet různých míst, která zvou k odpočinku, rozjímání i výhledům do kraje. Díky různé velikosti, orientaci, dostupnosti, zastínění a vůní ve svých návštěvnících jednotlivá místa budí různé pocity a nálady, vyvolávají různé emoce.

Koncepce zahrady nabízí pěkné místo pro každou denní i roční dobu.

Zelená klenba vzrostlé koruny břízy a červeného javoru nám nabízí posezení ze kterého se otevírá pohled přes rybníček na průčelí domu a stůl pod pergolou u garáže. Místo je díky příjemnému stínu a téměř neustálému lehkému vánku nejvíce využíváno během horkých letních dní.

Pocit bezpečí přináší objetí půlměsícem kamenné zídky zpevňující val u ohniště mezi vodními plochami osázený pnoucími růžemi.

Před větrem dobře chráněná lavička u jižně orientované zdi s treláží, která dává oporu pro ovíjení bujným výhonům vinné révy, díky své orientaci v únorových dnech láká užívat sílu prvních jarních slunečních paprsků.

Osvětlení

Osvětlená komunikace podél pozemku nám dává dostatečný zdroj světla, které na zahradu dopadá roztříštěné větvemi a listy stromů. Od původního záměru skrytými bodovými světly působivě osvětlovat kmeny, koruny stromů uprostřed zahrady a trsy trávy jsme nakonec opustili. Nenarušujeme přirozený cirkadiánní rytmus přírody.

Plot

Plot oděluje zahradu od okolních rušivých vlivů. Soukromí naší zahrady však není od okolí odděleno neproniknutelným hustým plotem. Hranice pozemku je osázena keři ve skupinách s volnými rozestupy s průhledy aby i lidé míjející naší zahradu se alespoň na chvíli mohli stát našimi hosty a měli možnost potěšit svou duši krásou naší zahrady.

Rybníček

Rybníček s přírodním jílovým dnem je umístěn v nejširším místě pozemku, na jeho nejnižším místě. V místě, kde se kříží směry hlavních pohledových os. Břeh u domu je lemován kamennou suchou zídkou. Smutnou náladu šedi zídky povznáší zeleň plazivých rostlin. Plocha trávníku navazující na vodní plochu jí opticky zvětšuje a umožňuje drobným obyvatelům zahrady pohodlný přístup k vodnímu živlu. Okolí vodní plochy, kryté ze všech stran mírnými porostlými svahy poskytuje posezení v příjemném závětří.

Na naší zahradě dáváme přednost přírodnímu řešení. Uzavřený nucený oběh vody s kaskádovitými přepady nebo fontánou mi do prostředí naší zahrady připadá nepřirozený. Jakákoliv čerpací technika je náročná na údržbu, filtry se musí čistit od řas a stříkající voda ubývá díky zanášení větrem. V případě rybníčka naší velikosti se potvrzuje jeho přirozená samočistící schopnosti. Pozitivní efekt zvuku doprovázejícího pohyb vody chápu v městské zástavbě, kde může pomoci mírnit městský hluk. Naše zahrada je ale v klidném místě. O to více prostoru na vyniknutí zde dostává různorodý zpěv ptáků, zvuk mávajících křídel a cákání vody když si na mělčinkách koupou peří, večerní koncerty orchestru žab a žbluňknutí při jejich skoku do vody, šelest větru ve větvích a noční šustění ježků ve spadaném listí. Každý z těchto drobných zvuků zde upoutává naší pozornost a dokresluje jedinečnou atmosféru tohoto místa.

Na hladině se mezi růžovými květy leknínů zrcadlí vysoké modré nebe s plujícími bílými oblaky. Modř vodní hladiny kontrastuje se zelení volně navazujících trávníkových ploch.

Zahrada - umělecké předměty

Nejsem příznivcem kýčovitých tretek v zahradě. Souhlasím však, že objekty přitahující návštěvníkovu pozornost a lákající ho probádat odlehlejší části zahrady celkovou kompozici oživí a jsou zcela na místě. Nemusí to být vždy cenná umělecká díla vtiskující místu osobitou atmosféru. Především by měly tyto předměty být v souladu s architekturou domu a okolím. Dle mého názoru je k tomuto účelu možno s úspěchem použít i předměty čistě účelové. Květinové mísy a zahradní lavice. V tomto případě se řídím pravidlem méně je někdy více, mnoho malých objektů nemá takový efekt jako jeden velký dominantní.

Doplňky jsou koncipované v materiálové jednotě dřeva, kamene, černého kovu a keramiky. Z jednoduchosti a prostoty užitých přírodních materiálů a věcí ucelených s duchem místa pramení klid a pohoda.

Sklo, zrcadla, lesklý nebo výraznými barvami natřený kov, beton mi v prostředí naší zahrady připadají násilné a cizí.

Půda, kompost

Zadní odlehlá část pozemku za živým plotem z tisů je věnována zázemí. Dobrý zahradní kompost je velmi hodnotné organické hnojivo, které je možno bez rizika používat v neomezených dávkách a je smysluplným využitím zahradního odpadu.

Náročnost na údržbu

Všechny práce, kromě odborných výškových prací arboristů, na naší zahradě děláme svépomocí. Pomáhá nám to budovat si s každým detailem naší zahrady úzký vztah, vážit si dílčích úspěchů, poučit se z neúspěchů, pružně reagovat na nové výzvy, přizpůsobovat naše plány možnostem a potřebám - nikdo jiný než my sami je nedokáže lépe pojmenovat. V neposlední řadě je to nejpřirozenější cesta k duševní rovnováze a dobré fyzické kondici.