Sardinie 2007

Je tezky rict, jak a kdy vlastne myslenka na expedici Sardinie 2oo7 zacala. Kdo dnes posoudi, jestli rozhodla nami dlouho planovana a prozatim neuskutecnena motoexpedice do USA, k niz se vyzva predsedy cekatele JBC datuje zapisem z AMK vyrocni schuze dne 20.4.2oo1, ktery je k nahlednuti v druhem dilu nasi kroniky, nebo az ten unahlenej, nahlas vyslovenej napad Matesa. Hned v uvodu je totiz treba zduraznit ze Mates byl tim, kdo zneuzil Topakovi slabe chvilky a pod zaminkou zapisu do nasi klubove kroniky, napad vylet na Sardinii, tentokrat absolvovat na motorkach, prvni vyslovil.

Planovani cesty probihalo tak nejak nekoordinovane. Jasno jsme meli jen v tom, ze trajekt je pro jistotu potreba blokovat uz v lednu, ze prvni dva tydny v cervenci je uz prima teplo, ale Italove jeste nemaj dovolenou, ze Mates, kterej ma fotak, bude nasi cestu zodpovedne fotodokumentovat a ja, kterej umim psat, budu delat podrobny zapis do kroniky a ze diky mym zkusenostem z predchozich tri navstev Sardinie budu dbat na atraktivitu planovanych tras. Ackoliv hur vidim a mam omezenou schopnost rozlisovat pravou vs. levou a sever vs. jih, miluju mapy a ujal jsem se tedy s chuti funkce navigatora, takze se muzeme tesit i na nejakou tu adventuru.

Nase zakladna pro prvni tyden je na jihovychodnim pobrezi ostrova u Villaputzu v hornatejsi oblasti ostrova, tuto lokalitu vnimam pro motovylety jako atraktivnejsi, tam dava smysl najet vic kilometru. Druhy tyden se usidlime v pahorkatine na severnim pobrezi u mesta Valledoria, tady to vypada vic na valeni u more.

Doprovodne vozidlo je k motorce fajn prislusenstvi, dovoluje nam balit systemem "pro kazdy pripad". Mates, inspirovan hrdiny ze zalesackych komixu si vede svou, ze prej si vsechno co ma s sebou nabali na motorku. Mel jsem z jeho silackejch reci zprvu dojem, ze vyjede jen s kudlou za pasem. Pravdou je ze se snazil a obtizil Rohozku tankbegem a pytlem na nosic, z auta pak ale vyplaval dalsi pytel, kompjutr, megastativ, Lucka . . .

Jiste je ze pres pocatecni neprizen osudu neblaze ovlivnujici kolecko ctvrteho prevodoveho stupne nekterych Wildstaru, ktere zpusobilo tydenni hospitalizaci CWaldy v sanatoriu v Mlade Boleslavi, kde na me na autobusove zastavce zautocilo zdivocele kliste a autobus mi pak ujel . . . po sklizeni posmechu na ucet CWaldy z instalovane vitryny a narychlo instalovane cestovni kozene brasny misto sedatka spolujezdce . . . po vsech nejcernejsich predstavach me bujne fantazie, co vsechno se muze pri nasi ceste prihodit, kdy jsem po nekolika letech uspesne nasel i nahradni klicky od zapalovani . . . po tom co jsem zcela nahodou zjistil skutecnost ze procvaknuta 4ka a 07ka na znamce OTP nevesti v kontextu s odjezdem 6 07 vubec nic dobreho (5 dni do odjezdu) . . . pote co Mates jde jeste tesne pred odjezdem do autoskoly na prakticke jizdy pro ziskani opravneni k rizeni motocyklu, ktere mu vsak bohuzel k datu naseho odjezdu uz nestihli vydat . . . potom vsem jsme na nasi AMK motoexpedici precejen vyrazili.

Slozeni vypravy:

Predseda Mates & Rohozka = Wild Star 1600 v total uprave od Lexani Racing

Predseda Topak & CWalda = Wild Star 1600 s doplnky od Lexani Racing

Doprovodny motocykl:

Predseda Lexa od Lexani Racing & Glajda v kompletni uprave od Lexani Racing

Posadka doprovodneho vozidla:

Kacenka, Terezka, Filda od Topaka & Lucka od Matesa

Planovana trasa:

Praha, Plzen, Rozvadov, Mnichov, Innsbruck, Brenner, Mezzocorona.

Realizovana trasa:

Praha, Nemejice, Ceske Budejovice, Dolni Dvoriste, Linz, Graz, Linz, Salzburg, Innsbruck, Brenner, Mezzocorona

Lexa nas do posledni chvile napinal jak to bude s jeho dnesnim rozluckovym doprovodem, nakonec ho sentiment premoh a rano s nama vyrazil a delal nam spolecnost az k Romanovi do Nemejic. Tam se Roman zkusenym okem znalce podival CWaldikovi pod bandu a po nekolika marnych pokusech zjistil pravou diagnozu zpusobujici hlucne strileni do vyfuku. S pusou plnou nadavek vytocil na soustruhu ze spaliku hliniku spunt do jakesi hadicky a CWaldik od te chvile zacal slapat jako hodinky. Jsem z pravidelneho chodu motoru v totalni extazi. Opet se potvrdilo, ze Roman ma zlaty tlapy !

Loucime se se slzou v oku s Lexinem a sypeme to na Solnohrad. Po ceste nas nekolikrat k nasi nemale radosti splachnul dest, ale na nas si jen tak neprijdou, nase vybaveni s pripadnymi preprskami pocita, vitame prilezitost ho pouzit. Na odpocivadle u Linze ale Mates bez varovani odbiha s padesaticentem smerem na sprchy ze kterych se vitezoslavne vraci s mokrejma trenkama v ruce. Udajne mu propalenou dirou v plastence u kotniku vyvzlinala voda az do rozkroku. Jak je to ale mozny kdyz mel suchy nohavice, to mi teda nedochazi . . .

Na dalnici, v plnym tahu motoru, z cista jasna, jako kdyz utne, CWalda prestava bublat a motor se jen line bez energie prevaluje. Mates mizi v dalce. . . Elektrika !? Ne, vsechno sviti a starter toci. Benzin !? Hmmm, to by mohlo bejt ono, ale v nadrzi by podle ujetejch kilaku a ukazatele mela tak tretina bejt. Potom teda z nakyho duvodu nepada benzin z nadrze do karbece. Vzpomnel jsem si na predsedu FJohna jak s necim podobnym bojoval a bylo po trablu. Divokou jizdou zpusobenej svinskej podtlak v nadrzi docasne zamezil prosaknuti pohonnych hmot do karbece. Stacilo odskubnout prisaty vicko nadrze a bylo hotovo. Mates to jen odnes sokem ze sem jsem se mu ztratil ze zrcatek.

Krome obcasnych odboceni mimo planovanou trasu zpusobenych mou neduverou v navigacni schopnosti Garmina, po nichz me Mates castuje pohledy jako bych byl vrahem nevinatek, se bez zasadnejsich zadrhelu dostavame po ujeti 700 kilaku do naseho hotelu pod vysokou skalou v Mezzocorone.

Rano se probouzime do tepleho dne a defakto az ted si uvedomujeme, ze to nejhorsi mame za sebou a dnes uz nas neceka jen dalnice, ale chystame si to uzit zajizdkami kolem Lago di Garda a skrz Toskansko.

Lago di Garda a jeho bezprostredni okoli je krasne. Ackoliv ale jedeme tunely s hezkymi vyhlidkami na jeho skalnate zapadni strane, abychom se vyhnuli jizde krokem skrz nahusto rozeseta turisticka centra na jeho vychodni strane, presto musim konstatovat, ze je to tu hodne komercni a plne turistu. Mit vic casu, asi by se dalo vyrazit vys do Alp, ale nas vecer ceka trajekt a tak davame rychlej prejezd po dalnici do dalsi atrakce dnesniho dne.

Toskansko. Uz pred odbocenim z dalnice je jasne ze je to kus prekrasne prirody. Hory, huste zarostle az k vrcholum stromy ve vsech odstinech zelene a klikate silnice nas presvedcuji o tom ze jsme udelali dobre kdyz jsme se rozhodli nasi cestu neuspechat a Toskansku venovat kus naseho casu. Urcite misto kam se vyplati znovu zajet. Obcas sice lehce vymlety cesty, ale kolem dokola . . . krasa.

Do Livorna prijizdime akorat na cas, Matesa vytaci laxni pristup Italu k organizaci jeho prijezdu na trajekt a neochota se s nim hadat kdyz jim to anglicky vycita. Dnes mame na uctu 580 kilaku.

Jsme na Sardinii ! Nasazujeme kokosaky a lehky odev. Bez jakekoliv neplodne diskuse vyhovuji Matesovu vrozenemu pudu a nase prvni kilometry vedou do Auchanu v Olbii pro lestidla a osvezovac na gumy.

V Olbii se mi nedari najit vyjezd na prvni Sardinskou klikatou silnici 127 do Monti, zaroven se chci vyhnout rovne 199. Prvni neblaha zkusenost s navigaci. Garmin nerozlisuje zpevneny a nezpevneny silnice, i prasna vymleta cesta je podle nej vhodna pro prujezd nasimi tezkotonaznimi, v terenu tezko ovladatelnymi Wildstary. S litosti vysilam omluvne signaly. Zprvu jsem byl Matesovou odpovedi "Mne je to jedno, ted kdyz uz jsme na Sardinii" opravdu zaskocenej, ale pote mi vse doslo a na zaklade okolnosti jsem si vetu prelozil a pochopil. Mates ve skutecnosti totiz myslel "Mne je to prece jedno, ted kdyz uz mam ten osvezovac na gumy" a ja pochopil ze mit ho s sebou uz z Prahy, byly by mi prominuty i ty predchozi drobne nedokonalosti v mych navigacnich schopnostech :o)

Konecne na silnici 389, mezi Monti a Budduso prvni serpentyny, super klopeny zatacky bez der, v kazdy z nich gumy dokonale prilnou k sluncem zality silnici, po dosazeni horizontu dosiroka se otevirajici panoramata udoli. Nemuzeme se ty jizdy nabazit. Nadsenim ani moc nezastavujeme a tim padem ani nefotime. Na to bude dost casu az se trochu utahame. Stale po 389, az do Nuora prujezd nekonecnymi zelenymi tichymi lesy letitych korkovnikovych dubu. Za Nuorem me oslovuje nahusto klikatici se silnice slibujici zazivnou okruzni jizdu. Dalsi navigacni orisek. Na mape jsou dve rozdilne cesty do Mamoiady znaceny jako 389. Vybral jsem, klikatejsi variantu. Tentokrat to vyslo, me ocekavani se naplnilo. Do Mamoiady zatacka strida zatacku, v druhe polovine "okruhu" z Orgosola do Olieny jedna stoosmdesatistupnova zatacka tesne navazujici na dalsi a tak porad dokola. Uaaa ! Nadhera !

Dostavame se na rovnou silnici, projizdime nizinou kolem reky mezi Olienou a Dorgali. Po nasi pravici nas fascinuje monumentalni horsky masiv Sopramonte ostre vystupujici z roviny, kterou prave projizdime. Ma vic nez 1300 m.n.m. Kontrast mezi zeleni udoli a strmymi vrcholy hor je mimoradne pusobivej. Prejizdime pres most krasneho jezera Lago del Cedrino.

U Dorgali stoupame do horske oblasti Monti del Gennargentu. Silnice 125. Uchvatna pasaz cesty, 60 kilaku naprosty nadhery. Panoramaticka silnice, fantasticke vyhledy. Fascinujici pohled do hluboke, do siroka a daleka se rozkladajici kotliny lemovane horami bere dech. Hluboke strze s malickymi vesnickami dole. Za Baunei se nam otevira pohled z vysky hor na zaliv more mezi Santa Maria Navarrese a Arbataxem.

Zbyva tak 30 kilaku do dnesniho mista urceni. Mates koupil pigaro do brady pusobici jako adrenalinovej doping. Zrychluje, aby byl co nejdriv pod dohledem odborniku na opuchliny.

Dneska jsme dali prvnich krasnejch klikatejch 360 kilaku na Sardinii. Uz jen kvuli tomu co jsme dneska videli stalo za to sem zajet.

Utahanej Mates s nateklou tlamou u vecere sedi a bezvladne cuci do blba. Z poslednich sil, tesne pred spanim, v mesicnim svetle stira prach co cestou ulpel na chromu a laku Rohozky.

Dneska volnej den. Jen od jezdeni, protoze Mates se neudrzel a znovu Rohozku preblejsknul. Ja se nechal strhnout a zacal blejskat taky, ale pri Matesovejch poznamkach kde vsude by to chtelo jeste liznout jsem skoncil v pulce. Je to horsi nez pred tim. To co se na CWaldovi pekne blejska nepekne kontrastuje s tim co je zadelany. Rezolutne jsem odmitnul strikat gumy osvezovacem.

V noci hromy, blesky a dest. Plachty? Plachty s sebou samozrejme mame, ale no motorky jsme je nedavali. Bylo skoda je ukrejt pred zavistivymi zraky kolemjdoucich. Mates se k snidani dostavuje se zaricim usmevem. Hned po ranu mel diky nocni preprsce duvod k lesteni. Matesovi lehce splaskava otok na tvari, usuzuje tudiz ze smrtelnou alergii na zihadla netrpi, jima se naradi a montuje pryc vitrinu. Design je design :o)

Planovanej motovylet bohuzel nevysel, jeli jsme ale na rodinny vylet po okolnich plazich. Po ceste jsme u jezera Stagno delle Saline nasli celkem velkou partu plamenaku. Plaz Costa Rei prinesla zklamani, sice dlouhatanska, ale tahne se kolem cele delky mesta a je tam samej slunecnik a plazovej bar. To San Giovanni uplne neco jineho, krasna dlouha cista plaz, skoro prazdna. Dokonala pohoda nebejt drzeho cecha se kterym jsme se pustili do slovni potycky kvuli nasemu drackovi, ktery mu letal nad jeho osuskou na nasi plazi . . .

U Monte Ferru se nam pri odjezdu z plaze potopilo kolo az po samou napravu do pisku, auto si na nej lehlo brichem a ne a ne se hnout. Jeste ze tam byl k dispozici italskej zachranarskej tym a pomoh nam auto vytlacit.

Oblast Cala Pira s nadhernejma plazema s kamennym pobrezim. Jeste jedeme kousek po pobrezi k mestu Villasimius po ceste s nadhernym vyhledem na more, tocime se a mazeme zpatky domu.

Matesovi jsem zatajil par planovanejch extra zajizdek abych ho nevyplasil a vyrazime na "200km" vyjizdku. Po navratu jsem ale prozrazenej, Matesovu bystrymu matematickymu mozku neuslo, ze jsme to jeli nak dlouho a nak vic nam to zralo, vyslo tudiz najevo ze jsme dneska neujeli planovanejch 200, ale cesta byla okorenena nekolika drobnymi bonusy a celkem citala peknych 300 kilaku.

Vyrazime na San Vito a po silnici c.387 jedeme na Ballao, dale na Escalaplano, Perdasdefogu a Ulassai. Vsude kolem samej kvetouci oleandr. Uslzenej Mates nadava ze mu chybi vitrina a fouka mu za brejle. Nase casta mela byt smerovana k trem jezerum v horach, ale kdyz vidime jak bezutesne vypada polovyschle koryto reky Fiume Flumendosa, moc neverime ze v jezerech bude vody o moc vic. Mijime sestavu vetrnych mlynu rozvazne tocich svymi gigantickymi vrtulemi. U mesta Ulassai se nam otevrel grandiozni pohled na mohutny kanon reky Rio Pardu. Stoupame a klesame v nekonecnych serpentynach. Projizdime ruinami mrtvych torz mest. Casto jsou slyset stupacky ktere se brousi o asfalt. Mates s prekvapenim zjistuje ze kdyz to naklopi moc, zustane viset na ramu pod stupackou a zadni kolo prestava tahnou. Mne chvilema pripada, ze muj CWalda, jindy v zatackach celkem tezko ukecatelnej, je v mistnich po sobe navazujicich zatackach, prava leva prava leva, uplne jak gumovej. Projizdime stadem krav volne postavajicich na silnici pod dohledem podeziravych pohledu nebezpecne vyhlizejicich mohutnych byku. Bojim se aby nas s CWaldu s rachoticimi vyfuky nebrali jako konkurenci a nestrestali Matesa jedouciho za mnou. Mates vyvazl bez kontaktu s bycimi rohy, v bezpecne vzdalenosti od stada na rozloucenou vitezoslavne potahl za plyn Rohozky. Prijizdime k prvnimu jezeru dnesniho dne - Lago Alto del Flumendosa. Podle velkeho mnozstvi lejn na silnici to vypada ze kravy co stoji vsude kolem rozlehleho jezera do vody svou potrebu nevykonavaji a tudiz bude jezerni voda k poledni koupeli jak stvorena. Jedeme po silnici nad krasnym jezerem a kam az oko dohledne na brezich pod nama vsude sama krava a breh bohuzel bez pristupu. Litujeme toho, ze jsme se nesmocili a pokracujeme do oblasti Foresta di Mutarbu. Je tu jen jeden pruh silnice. Moje bujna predstavivost vykouzlujici v protismeru divoce jedouciho itala s mobilem v ruce kterej me hrne do sotoliny u krajnice bez svodidel za kterejma je prikrej, hodne hlubokej sraz me vede k uvazlive jizde s minimalizaci rizika. Navic povrch silnice je v tomto useku na Sardinske pomery celkem neudrzovany. Obcas pisek, obcas dira v asfaltu, proste takova ceska okrska. Uz jsme ale asi zmlsany tim co jsme meli moznost tu projet. Jedeme pomalu, aspon mame moznost si dosyta vychutnat mohutne skalni masivy Monte Perda Liana (1293 m.n.m.) a Cuccuru e Mufloni (1237 m.n.m.).

Konecne na upravene dvouproudovce. Za mestem Seui davame sardinske pivo v praktickem 0,66 lt baleni a lehce vlacni pokracujeme k druhemu jezeru - Lago del Flumendosa. Uzke jezero zaseknute mezi horami s kamenitymi brehy. Zadna krava nikde kolem. Neodolali jsme a skocili do pruzracne nekonecne hluboke kristalove modre vody jezera. Prekvapila nas jeji prijemna teplota. Tady je tak krasne !

Projizdime mesty Nurry a Orroli a nadseni z predchozi osvezujici koupele se snazime najit pristupovou cestu k jezeru Lago Mulargia. Marne. Asfaltka vsude konci prasnou kamenitou cestou :o( Vzdavame to a svistime domu na zakladnu.

Dneska jsme potkali minimum aut a lidi. Jakmile jsme se kdekoliv zastavili, rozhostilo se kolem naprosty ticho. Vsude kolem divoka, klidna priroda. Krome jedine vyjimky silnice naprosto ciste a udrzovane, prehledne zatacky.

Prejezdy koleji mistni lokalky jsou naprosto bez jakekoliv ochrany, zadne zavory, zadna svetelna nebo zvukova signalizace. Pripada nam to ale nebezpecny jen do ty chvile nez si uvedomime ze za celou dobu co jsme kolem trati jeli nebo ji (mockrat) mijeli jsme zadnou lokalku ani koutkem oka nezahledli.

Odpocinkovej den. Jen lehce prelizneme kapky zaschly vody, ktera ulpela na chromech kdyz neznaboh Ital horlive zalejval travnik co na nem parkujeme. Uchyluji se k podle lzi a ukecavam Matesa na zitrejsi kratkou vyjizdku pod zaminkou ze to bude jen neco kolem 50 kilaku.

Nase dnesni vyjizdka ma dva cile: 1) kanon reky Rio Malliu - Rio Cannas (kdo se v tom ma vyznat na kazdym kousku se jmenuje jinak) 2) clenite jizni pobrezi.

Na zacatku nasi cesty jsme, po pravde receno, nebyli uplne uspesni. Navigace si mele svoje a ja ignoruju Matesovy gesta ukazujici na znacku slepa ulice. "Slepa ulice je tak akorat dobra do mesta, kde by se vzala tady v divocine" si rikam. Potom co jsme ale po trech kilacich dojeli u mostu pres reku Torrente Sa ke svodidlum oddelujici nasi krasnou dvouproudovku od jejiho pokracovani, jsem musel uznat ze Mates mel zase pravdu. S trochou akrobacie se krovim a prachem prosoukavame na 125ku a behem nekolika malo chvil jsme svedky neskutecne nadhery. Kanon reky se toci mezi vysokymi skalami, reka sama je kristalove cista, tvori tunky, jezirka a mezi nimi male vodopady. Az k odbocce na Burcei, co zakruta to novy nadherny pohled. Jedinou nevyhodou, oproti tomu co jsme meli moznost dosud zazit, je ze se jedna o celkem (na mistni pomery) frekventovanou silnici a to vcetne nakladaku, ktery v ostrych zatackach znenadani precuhujou do protismeru. Mel jsem tu moznost se jedny hodne veliky cisterne natesno vyhybat. Je vic nez na miste se drzet na prave polovine sveho pruhu a tudiz neni mozno si serpentyny uzit tak jako na jinych mistech.

Uhybame z hlavni silnice. Mezi mestem Burcei a PuntaSerpeddi se nam z jednoproude vedlejsi silnice otevira pohled do dalky hlubokym udolim az na Cagliary. Rychly presun na pobrezi a uchvatna primorska trasa s nekonecnou serii vyhlidek do zalivu a lagun s temer opustenymi plazemi s bilym piskem nebo morem do hladka omletymi kaminky a kristalove cistou modrou vodou v mnoha odstinech azurove a tyrkysove. Az do mesta Villasimius katalogova nadhera !

Na dnesnich temer dvou stovkach kilometru koncentrace ruznorode Sardinie. Uzasna kombinace prekrasneho pobrezi se skalnatym vnitrozemi.

Skoda ze to nemame z domova bliz :o(

Z jizni casti Sardinie mame vyzobnuty ty nejlahodnejsi sousta a dnesni den je o planovani zitrejsiho presunu na severni pobrezi. Jak jen mam nejak diplomaticky Matesovi naznacit, ze at to beru jak chci, porad mi to vychazi kolem 400 kilaku ? Krome toho hledam kde je zakopanej pes s problemy s davkovanim benzinu. Vcera mi to zase dvakrat chciplo. Pote co jsem rozdelal nadrz a dekly pod sedlem usuzuju ze jsem nejspis jen pri pripojovani zdroje na navigaci priskrtil pod sedlem prisavani vzduchu prepadem u nadrze a tvoril se tak podtllak. Zitrejsi cesta to doufam jen potvrdi.

Plan dnesniho prejezdu kombinuje objevovani novych panoramat s malou sentimentalni vzpominkou na stripky z cest ktere nas zaujaly na nasi vyjizdce 3.7. Zaciname rychlym presunem po stare 125 na sever podel vychodniho pobrezi. Odpojujeme se u odbocky na Jerzu, kde se nam opet otvira pohled do sirokanskeho udoli reky Rio Pardu.

Pred mestem Ulassai si uzivame prekvapeni - nadherny serpentyny ktere nebyly z papirove mapy ani Garmina patrny. Konecne takovy, ktery se daji i rozumne vyfotit, aby jste na vlastni oci videli jakej je tu k jezdeni teren. Mam pocit jako by to byl zatackovej trenazer. Mates neleni, vytahuje fotak, posila me zpet dolu pod kopec, ze mi da par fotek za jizdy. Neprotestuju, je pro me radosti znovu si tenhle usek projet. Na revanz se ujimam fotaku ja, ale na fotkach to bohuzel vyznelo jako hra "Hledejte Matesa". Na omluvu jen dodavam, ze jsem byl tak oslnenej tema zatackama, ze jsem jich chtel na fotce mit co nejvic a ze jich bylo tolik, ze je halt Mates jen tezko postrehnutelnej. Sorac Matesi, zustalo to v tvym pripade jen o tvych mimoradnych vnitrnich pocitech z jizdy po krasne zamotany silnici.

Silnici podel udoli reky opoustime pred mrtvym mestem Gairo. Jen hororove ruiny, do posledniho domu zdemolovano, otlucene polorozpadle zdi s vytlucenymi okny, propadle strechy, nikde ani sebemensi naznak zivota.

Mijime dopravni znaceni ve kterem jsou, jak je zde zrejme narodnim zvykem, prustrely jak od kanonu a vydavame se dal po klikate silnici 198. Je s podivem jak je Sardinie na svem relativne malem uzemi rozdilna a jak kontrastuji huste zelene lesy oblasti Foresta di Montarbu s okolnimi vyprahlymi oblastmi porostlymi pouze polosuchymi zvadlymi keri. Par fotek u prejezdu trate na ktere, podle zrezlych kolejnic, uz asi dlouho nic nejelo.

Serpentynami se dostavame k uzasnemu ostre rezanemu kanonu reky Flume Flumendosa. Kraticka chvile nerozhodneho preslapovani na vysokanskem moste pres kanon reky, Mates loudi ze se chce vykoupat. Po potvrzeni Matesovi, ze i ja se opravdu touzim svlazit, hura po sterkove ceste k rece a koupacka v prijemne teple cistoulinke vode divoke reky.

Po nadhernejch, plynule navazujicich zatackach silnice 128 s vyustenim na prvnim z dvou mostu u krasne cleniteho jezera Lago di Gusano jsem uz nevydrzel a vynutil jsem z Matesa uprimnou spontalni radostnou reakci.

Na prijezdu k dalnici 131 se rozhodujeme kudy dal. Vyhrava cesta po okrskach. Krajina v teto oblasti se meni z hor na pahorkatinu. Hrad Burgos na nahle vystupujicim vrcholu hory nam pripada jako fata morgana. V Burgos me navigacni schopnosti paralyzoval tradicni labirint uzkych spletenych ulicek ve kterych jsem nebyl schopen nasledovat sadu Garminem doporucenych odbocek. Diky Matesovi, kterej sebral odvahu a zeptal se na cestu nas mistni vlidni obyvatele poslali spravnym smerem a my se dostali na vysoko polozenou silnici ze ktere se nam otevrel nadherny vrchni pohled na hrad nasviceny nizko polozenym zapadajicim sluncem. Den se krati, naturalu ubyva. Obracim se s duverou na Garmina ohledne identifikace lokace nejblizsi pumpy a s posledni kapkou pohonnych hmot dojizdime do mestecka Mores, kde na miste Garminem doporucene cerpacky Esso nachazime jen zastavku mistniho autobusu. Jeste ze ma Garmin v zasobe rezervu v samoobsluzne cerpacce Q8, jinak jsme tu na suchu pro dnesek skoncili.

Na ceste do dnesniho mista urceni se jeste kratce zdrzujeme pri polookruzni ceste kolem jezera Lago del Coghinas.

30 kilaku pred Valledorii Mates zastavuje, ze prej mu to nak blbe toci do zatacek. Jeste ze s sebou mame antipichovej sprej. Natlacili jsme ho k predchozi davce, kterou do predni gumy Rohozky uz nekdy pred tremi lety nacpal Lexa a s duverou k lepkave hmote dobublavame s celkovym poctem lehce pod 400 kilaku (opet ziskavam Matesovu duveru k mym vypoctum trasy) do Valledorie, ktera bude nasledujici tyden nasim utocistem.

Dnes jen velmi kratky prejezd v celkove hodnote cca 10 metru, na totalnim cislu ujetych kilometru sice nic nemenicich, ale svym vyznamem dulezitych. Reditel ubytovaciho komplexu nepochopil jak moc jsou nam Rohozka s CWaldou drahe a mel velmi silne tendence nas vykazat na vzdalene verejne parkoviste z nasich parkovacich mist na uhledne uhrabanem pisku pred nasim bungalovem. Resime situaci po svem a presouvame obe potvory do obyvaku v prizemi naseho bungalovu.

Jezdime po mistnich krasnych plazich. Na zapad od Isola Rossa jsou prevazne dlouhe pisecne plaze s dobrym pristupem. V Badesi Mare je luxusni prijezd az k dlouhatanske ciste plazi a navic tu motorky maji parkovani na vyznacenych mistech Gratis ! Kdyz jsme se tam na motorkach stavovali Mates ale z duvodu zaminky ke konverzaci s mistnimi holkami v modrem kontrolujicimi platnost parkovacich listku stejne zaplatil.

Na vychod od Isola Rossa je pobrezi skalnate, plaze jsou mensi a mene navstevovane. Jejich drobnou nevyhodou je ovsem to, ze je k nim obvykle spatny pristup. Bud je potreba se priblizit nezpevnenou prasnou hrbolatou cestou, nebo se vozidla nechavaji stat na hlavni silnici jeste pred odbockou do prachu, proto si vozime zadek autem, toho nam neni v rigolech tolik lito a mimo dohled je vic v bezpeci nez motorky. Kazda plaz je jina. Nekde kameni, jinde jemnej pisek a vsude nadherne cista voda. Vylet do Castelsarda nas zaujal historickym centrem s uzkymi ulickami, tradicnimi francouzskymi palacinkami a hradem postavenym na skale z jehoz hradeb je krasny vyhled na more. Matesovo laskovani s myslenkou, ze by precejen pouzil stativ k nocnimu foceni nasviceneho hradu nakonec nevyslo.

Na dnesni vyjizdku jsem od Matesa dostal maximalni limit 200 kilaku.

Z Vallerdorie jsme se vydali kolem lavoveho slona po silnici 134 klikatymi silnicemi typicky zvlnenou vyprahlou krajinou severni casti Sardinie. Rychly prejezd po 597 k Oschiri, tam odbocujem na 392. Tady zacina atraktivnejsi usek dnesni cesty, z mostu je pekny vyhled na zelene jezero Lago del Coghinas obklopene korkovymi duby s obnazenymi kmeny. Mirime k zulovemu masivu Monte Limbara v Gallure. Ostrymi nekonecnymi serpentynami strmym svahem porostlym vonavymi borovymi porosty absolvujeme nadhernou desetikilometrovou horskou premii na 1359 m.n.m. vysoky vrchol Punta Balestreri s dalekym vyhledem do sirokeho kraje. Sestava zaplavy sedych zulovych balvanu a spousta vysilacu nam poskytuje neobvykly exterier pro par fotek.

V Tempiu konecne navstevujeme pneuservis protoze Matesovi z predni gumy neustale ukapava antipichovej sliz. Sklizime od mistnich zaslouzeny obdiv, male Italy nejvic zaujala velikost nasich stroju. Odpovidame na obvykle otazky typu: "Kolik to jede ?", "Kolik to stalo ?", "Kolik to zere ?" "Kolik to vazi ?" "Kolik to ma obsah motoru ?" atd. Mates zari stestim, diktatorsky veli pozadovany tlak "Due puto cinque" a pochvaluje si ze 10€ uz dlouho tak dobre neinvestoval. Nevericne koukame na majitele nejnovejsiho petkovyho BMW lijiciho do chladice vodu primo z kohoutku, s otevrenou pusou sledujeme jak zbytek ze spinavy konve chlejstne k agave pred pneuservisem a valime dal.

Projizdime Aggius a uzivame si okruzni cestu mezi seskupenim oblych kamenu v udoli Valle della Luna. Pozor ! drzte se vlevo ! odbocka se da lehce minout ! Pokud minete, nezoufejte, fascinujici pohled na sede zulove hromady megavalounu tak jako tak neprehlednete. Sice s vetsim odstupem, ale prece. Skoda ze neni noc, maji tu jednu neobvyklou atrakci. Skaly jsou nadherne zelene nasviceny a zari do dalky. Na stoupani za Aggiusem se nezapomeneme ohlednout abychom si scenerii balvanu kterou za sebou nechavame uchovali co nejdele v pameti.

Presun do Olbie na trajekt. Poslednich 100 kilaku na Sardinii, pohled z ptaci perpektivy na podlouhle jezero Lago di Castel Doria, posledni sada zatacek na silnici 127 oblasti Gallura plne korkovych dubu a krasnych vyhledu do okolnich skal.

Matesovi se zda ze mu Rohozka nak blbe radi. Kontrolujem spojkovy lanko a zjistujeme ze je po patnactistech kilometrech v serpentynach Sardinie roztrepenim uplne chlupaty. Pche ! Na to jsme vychystany ! Nahradni lanko s sebou tahame celou cestu, tak bude ted aspon k uzitku. Po zjisteni ze spojkovy lanko nasim nahradnim plynovym nenahradime se, chte nechte, smirujeme s predpokladem ze zejtra na najezdu na dalnici zaradime za pet a pak vyradime az v Praze. To by melo tech par zbyvajicich ocelovych vlaken v pohode vydrzet. Mates jeste chvilku filozofuje nad scenarem co se stane pokud spojkove lanko praskne pri zarazene rychlosti, veri moji presvedcive narychlo vytvorene teorii ze to v pohode dobrzdi motorem a dal to neresi.

Pri cekani v pristavu Mates pri predstave zitrejsiho utrpeni mlsne pokukuje po motorkach, ktere majitele po uzivacce na Sardinii nalozili na prives . . . kroutim nevericne hlavou nad Matesovym planem rano z trajektu vyrazit o hodinku nebo radsi o dve driv nez doprovodne vozidlo . . . zalehnout a nabrat sily na zitreji maraton jdeme jeste pred vyplutim na sire more.

1200 kilaku jednim tahem. Hlavu do integralniho akvarka, spunty do usi, zatnout zuby a jedem. Mates se sape po zevrubne mape Evropy formatu A5 v zapeti pote co jsem hned na prvnich kilometrech nasi dnesni trasy neumyslne minul najezd na dalnici u Pisy. Ze by uz definitvne prestal verit mejm navigacnim schopnostem ? Alpy zase dobry, aspon mame nakej zabavnej program na cestu, nesmym se ale moc kochat abych nezdrzoval. U Breneru uz mame prdele pekne dreveny, ani nam nevadi ze jedeme od pumpy k pumpe. 15 litru benzinu je dobry tak na vylety kolem baraku, ne na takovyhle streky. Je nedele, jede se skvele, nikde zadny kamiony. Pri prodiracce mezi autama v kolonach si uzivame vyhod spojenych s jednou stopou. Mel jsem za to, ze na dalnici je parkovani ve dvou pruzich zakazany !? V Praze me zaskocila nervy drasajici doprava, na Sardinii byl na silnicich totalni chaos, ale kupodivu to vyznelo o dost klidnejs nez tady, vsichni tam sice jezdej jako dobytci, presto jsou permanentne vysmaty a v pohode. Vubec nemluvim o semaforu, kterej uz sem 14 dni nevidel a hned prvni v Praze s cervenym svetlem sem tak nak prehlidnul . . .

Jsme doma. Misi se v nas kontrastni pocity stastneho navratu s myslenkou ze konci neco co uz vickrat nezazijeme.

Diky Matesi, bez tebe bych se na tu cestu nevydal.

Rozmanitosti prirody se Sardinie vyrovna celemu kontinentu. Rekreacni strediska jsou velmi vkusne zakomponovana do mistni architektury, jsou v maximalni harmonii s okolni nedotcenou prirodou, zadne megalomanske hotelove komplexy. Tech se mistni zatim jen obavaji. Splet udrzovanych silnic bez der a to vcetne tech vedlejsich, ciste, bez sterku, dobre klopene zatacky se svodidly, temer bez provozu. Bez rizika ze zpusobis dopravni kolaps muzes kdekoliv zastavit a kochat se nadhernou divokou nenarusenou prirodou tichych hor a klidnych plazi u pruzracneho more pod cistym tmave modrym nebem. Muzes si dat pivo vyrazne zjemnujici pilotaz protoze je tu povolena (doporucena :o) mirna hladina alkoholu v krvi. Vyborne vino plne slunce. Doporucene rychlosti, plne cary a stopky vsichni ignoruji. Parkujici auta blokuji prujezdy uzkymi ulickami centry mest, ukazatele smeru se obcas navzajem vylucuji, znaceni ruznych silnic stejnymi cisly je matouci. Pouzivani svetel behem dne kdy prece sviti slunce mistni zrejme povazuji za nesmysl. Pokud mistni ridic najizdi z vedlejsi ulice na hlavni, obvykle vystrci minimalne pulku auta do silnice na kterou najizdi a vetsinou se diva jen doprava. Autu, ktere ma italskou poznavaci znacku a rozsvicene couvacky se obloukem vyhni, ridic naprosto neresi co je za nim. Samoobsluzne pumpy = nezbytne nutne s sebou mit papirove drobne 5€ a 10€. Obcas krava, koza, ovce nebo prase na silnici. Komplikovany pristup k jezerum, nadherne vyhlidky vas nalakaji, ale k vode je to vetsinou krkolomna cesta. Dostatecne mnozstvi tekutin je vhodne obstarat jeste pred cestou, dny jsou horke, u cerpacich stanic nic neprodavaji a obchody byvaji behem dne zavrene.

Kdo mate na jezdeni po Sardinii jeden tyden, uzijte si ho spis v jihovychodni hornate casti. Kdo ma dva tydny, v mene atraktivni kopcovite severni casti si uzijte valeni u more, udelejte par drobnejch vyletu do blizkeho okoli a pokracujte smerem do super hor na jihovychode.

Kdo se jedete jen vykoupat, je uplne jedno kam pojede. Krasne plaze jsou podel celeho pobrezi.

Celkem jsme na nasem vylete najeli 4.000 kilaku. Na Sardinii o rozmerech cca 120 km x 270 km po tamnich okrskach, slusnych 1500 kilometru. Tentokrat jsem se ji dostal daleko vic pod kuzi (a ona mne) nez pri mych predchozich trech navstevach. Naprosto neporovnatelne je vnimani okoli "projekcnim platnem" predniho skla auta s otevrenym perifernim prostorem helmy "kokosak". Vzduch v aute, ze ktereho pasazeri v zadni rade v serpentynach pres silne davky kinedrilu zvraci se neda porovnat s intenzivni vuni jehlici, suche travy, koziho syra a vlhkeho morskeho vzduchu.

Donedavna jsem byl urputnym zastancem nazoru, ze Cechy se spleti silnic druhych a tretich trid jsou rajem pro nas line turisty, pouzivajici na svych cestach za kochanim motocykly, ze se stridanim rocnich obdobi jaro, leto, podzim je mozno si tu samou trasu uzit trikrat naplno. Byl jsem presvedcen, ze mi Cechy krasne, Cechy me budou pro me vylety nadobro postacovat. Pokud ale porovnavam Sardinii s vyletem na Kokorin, musim priznat ze na Sardinii jsme nasli motocyklovy raj a Cechy nam razem zacaly bejt maly.

Kdo si to jednou na motorkach na Sardinii uzil, bude podle meho soudu uz navzdycky pod vlivem mistniho mocneho, tezko vysvetlitelneho kouzla a bude posedly touhou se sem znovu vratit. My uz v tom s Matesem pekne litame . . .

Dekujeme spriznenym osobam a spolecnostem ktere nas svymi produkty ci servisem po celou dobu nasi cesty podporovali, jmenovite pak Kacence, Lexani Racing, Romanovi, Garmin, Jerky, Frisco a komunikatoru Nokia 9300 na ktere byl tento zapis porizen.

Rozpocet na 1 osobu:

Rakousko - dalnicni znamka 2x 6 €

Rakousko - Eurobridge 2x 8 €

Italie - dalnicni poplatek 2x 30 €

Trajekt moto bez kabiny na 1 os. 2x 29 €

Ubytovani na 1 noc na 1 os . cca 20-30 €

Benzin cca 390 €

TOTAL za 14 dni 886 € cca 25.000,- Kc

Plus jidlo a piti (Pizza 8 €, Pivo 0,66 lt 3,50 €)